Markéta

“Podzim je mi souzený.

Narodila jsem se v říjnu. Podzim je od mala moje nejoblíbenější roční období. Jako malí jsme venku sbírali kaštany, hrozny a z barevného listí si lepili postavičky, pekly jsme brambory, pili ovocné čaje s medem a těšili se na příchod Vánoc. 

Od září 2012 jsem si na seznamce psala s mužem, Petrem, který se narodil na konci září. Byl vtipný, milý a hodný. Poslední říjnový den téhož roku jsme se poprvé viděli ve Znojmě a zamilovali se do sebe tak, že od listopadu jsme spolu začali chodit. 

Na konci září, roku 2016, mě (tehdy ještě přítel Petr) požádal o ruku při krásné podzimní procházce k vinicím. Stáli jsme na kopci, uprostřed polí a dívali se na krásy Vysočiny. 

A na závěr - svatba byla 14. října 2017, v třebíčské bazilice v den, kdy nebe bylo bez jediného mráčku a sluníčko hřálo jako v létě. Stala jsem se manželkou toho nejskvělejšího chlapa na světě. 

Pořád si myslím, že je mi podzim souzený. 

Svatba byla tím jedním nejkrásnějším dnem doposud. Pamatuji si spousty dní, které patří mezi ty mé nejoblíbenější, i na tento den budu ráda vzpomínat. Na to, jak mi svědkyně, maminka i sestřenky oblékaly šaty a smály se u toho. Na to, když jsem se podívala poprvé do zrcadla, odříkávala si slib a tekly mi slzy. Budu ráda vzpomínat na to, když mě Petr poprvé viděl v šatech a tekly mu slzy, stejně jako potom všem svatebčanům při obřadu. Pili jsme, jedli jsme, tančili jsme. Objímali se, fotili se, smáli se a najednou bylo nedělní ráno. V šatech od Madory jsem vydržela do 4:30, cítila jsem se v nich tak krásně a pohodlně, jako princezna. 

Byla jsem celý víkend šťastná a spokojená, stejně jako teď, pár měsíců po svatbě, ale i ty všechny roky s Petrem před svatbou. 

Děkuji za vše.”